ARCHIV

Obchod OSN s ropou

I. Vznik sankcí

Po výprasku v roce 1991 uštědřeném Iráku za invazi Kuvajtu, podepsala poražená strana příměří, jehož podmínky začala okamžitě porušovat. S úmyslem donutit nezbednou stranu k poslušnosti, uvalila na ni OSN - tedy nikoli pouze USA - sankce, embargo. Saddám však pokračoval s výstavbou svých až směšně okázalých paláců, zatímco zahraniční delegace navštěvovaly místní nemocnice a svět se seznamoval se záběry hynoucích dětí bez potravy a léčiv a samozřejmě že pokládal Ameriku za výlučný zdroj utrpení.

V roce 1995 došlo k přijetí programu oil-for food : pod dohledem OSN směl Irák prodávat povolené množství ropy a z výnosu financovat a dovážet potřebnou výživu a léčiva. OSN se tak stala de facto nejdůležitějším hýbatelem irácké ekonomie. Jenže záběry s trpícími dětmi neutuchaly a pramálo se vznášela otázka, proč je tomu tak, proč není dost mléka a potřebných pilulek. Ač jsem se o to zajímal, pramálo jsem zvěděl. Dočetl jsem se však, že distribuci dodaného zboží měla v kompetenci Saddámova vládnoucí strana Baas, ta rozhodovala, kdo co dostane. Čímž by se ledacos vysvětlilo.…

Teď po svržení hanebné vlády se stala urgentní prioritou rekonstrukce země, odpadly důvody k dalším sankcím, a tím i k další existenci onoho podpůrného programu oil-for food. Washington tedy požádal OSN o samozřejmý krok, to znamená uvedený program zrušit - jenže prozatím příliš nepochodil. Zejména Francie a Rusko naznačily, že použijí svého veta a ani ostatní členové Rady bezpečnosti jakož i sekretariát OSN se nechtějí rozloučit s dosavadní praxí.

Zdánlivě nepochopitelná reakce ale dává smysl. Věřitelské státy Francie, Rusko a Německo, tato "koalice neochotných" (coalition of the unwilling), se tuze snažily zabránit dodržení hrozby, obsažené v jednomyslně přijaté Rezoluci 1441, donutit Saddáma ke splnění uložených podmínek. Zejména Francie prováděla nátlak na ostatní členy Rady bezpečnosti, aby zabránila přijetí nové americko-britské rezoluce zasáhnout proti tomuto Chiracově příteli. A víme, jak to pak dopadlo: anglosaská koalice bez nedosažitelného požehnání OSN vyrazila do boje a její kvapné vítězství se stalo i francouzskou porážkou, jakkoli Paříž opožděně projevila své údajné potěšení, že tyranovi je konec. Schroeder a Putin se ozvali podobně. Všichni tři ale zdůraznili, že po tomto vítězství, jemuž OSN tuze nepřála, bude muset být v Iráku tou hlavní silou (central role) ona. (…)

David Malone, předseda významné organizace International Peace Academy, velmi příznivě nakloněný OSN, je citován (The New York Times Magazine, 13.4.03), že Rada bezpečnosti patrně utrpěla fatální zranění, že diplomatům ještě zcela nedošlo, v jakém že karambolu se ocitla.

II. Slutečný účel oil-for food

Generální tajemník OSN Kofi Annan během třítýdenní války zdůrazňoval krutý úděl Iráčanů, trpících americkým bombardováním, ale ani slovem se nezmínil o početných úmyslných válečných zločinech Iráku (nedobrovolné lidské štíty, střelba po vztyčení bílé vlajky, atd.). Kofi Annan má vitální zájem, aby si OSN i nadále udržela kontrolu nad programem oil-for-food, o němž na veřejnost proniklo pramálo informací. Bývalá zahraniční korespondentka Claudia Rosettová ale vyčenichala a zveřejnila (NYT, 18.4.03) řadu značných zajímavostí. Že toto je v tajnosti tuze střežené počínání s manipulací hodnot, přesahujících astronomickou výši sto miliard dolarů. Že to prozatím bylo zlaté koryto pro tisíc mezinárodních byrokratů, jimž vyřízení té které dodávky trvalo v průměru tři a čtyři měsíce. Z prodeje každého barelu ropy inkasovali provizi 2,2%, na kontě programu se stále pohybovaly miliardy dolarů a výnosný byznys směřoval zejména k Saddámovým oblíbencům Francii a Rusku. Nikoliv Japonsko, ale Rusko dostalo oprávnění stát se dodavatelem japonských automobilů. Dostalo se i na jiné: Sýrie, Libanon, Libye, Alžírsko a Súdán směly importovat saponáty, čistící prostředky, řada pouštních států včetně bohaté Saudské Arábie měla zisk z prodeje sušeného mléka (powdered milk). V rámci dodávek potřebné potravy se Annanovým podpisem schvalovaly prapodivné transakce jako například nákup lodí, jacht a jejich vybavení, také sportovního vybavení, však sport byl doménou Saddámova sadistického syna Udaje. Americký velící generál Tommy Franks k tomu poznamenal, že program oil-for-food se spíš měl jmenovat oil-for-palace.

Příležitosti ke korupci je přehodně, jaká to bonanza! OSN, jak již poznamenáno, přísně střeží svá tajemství a nedovolí externí audit, revizi účtů. Veřejnost se pouze směla dozvědět, že s tímto velebyznysem má cosi společného francouzská banka BNP Paribas.

Ota Ulč