Není už náhodou pozdě?

Dnes začal před Pražským městským soudem proces s komunistickou exprokurátorkou Ludmilou Brožovou-Polednovou. Je obviněna z napomáhání k vraždě v politickém procese s Miladou Horákovou a d.

Bývalá prokurátorka se sice nyní kontaktům s médii vyhýbala, ale i tak toho napovídala dost. Jsou to v drtivé většině stejné nehoráznosti jako ty, které pronášela v padesátých letech v soudní síni. Jedna věc si ale zaslouží, aby byla brána s jistou vážností: „Jen mne mrzí, že k tomu došlo až teď, a ne před sedmnácti nebo osmnácti lety, kdy jsem měla ještě něco v hlavě…“

Předpokládám, že soud pečlivě zváží, nakolik je vůbec schopná soudní proceduru absolvovat.

Obecně vzato, problém je, že spravedlnost, která přijde pozdě, už často není žádná spravedlnost.

O tom, že se Horáková stala obětí justiční vraždy, dnes mluví i předseda KSČM Filip. Nepovažuje za vhodné a možné to dnes zatloukat. V tomto i v dalších případech šlo o ohavnou krvavou komedii, o jejíž povaze ti, co se na ní podíleli jako zástupci simulované spravedlnosti, museli velmi dobře vědět. Nejde tedy dnes o záležitost, nad níž by se dvanáct rozhněvaných mužů muselo do krve přít dlouhé hodiny.

Někdy v roce 1946 proběhl v Bratislavě proces s Vojtechem Tukou. Ten člověk byl nepochybně obtížen těžkými válečnými zločiny. V době soudu byl ochrnut na půli těla a úplně dementní. Byl odsouzen k smrti a vznikl problém, jak ho dostat na šibenici. Problémem se zabývala i čs. vláda. Nakonec zkonstruovali za tím účelem jakési vozítko, z něhož byl vytažen na šibenici a oběšen. K hnusným činům popraveného byl připojen další, o něco méně hnusný. Spravedlnost přišla zkrátka.

Dnes, i když se to občas nezdá, nežijeme ve stínu druhé světové války. Paní Brožové-Polednové hrozí nanejvýš jakási velmi sametová varianta toho, co potkalo Vojtecha Tuku. Přesto platí, že lidská spravedlnost je konečná a nedokonalá a někdy je na ni už pozdě. Pokud to její vykonavatelé přehlédnou, mohou se od odsouzeného umazat. Ručička vah se vychýlí na druhou stranu od středu.

Fanatizmus, zvlášť ten laciný a opožděný, je nepřítel spravedlnosti. Z viníků dělá oběti a ze spravedlnosti frašku. Nadšení, že se konečně podařilo pohnat někoho za zločiny padesátých let před soud, by mělo být mírněno tímto poznáním.

lidovky.cz 16. října 2007