František Palacký o Rusku

Následující rozsáhlý citát je ze slavného Palackého dopisu přípravnému výboru frankfurtského sněmu. To, že Palacký dopis napsal, ví kdekdo, učí se o něm děti ve škole, jsem ale přesvědčen, že si jen velmi málo z nás dalo práci si ho pořádně přečíst. Proto nepovažuji připomenutí této jedné pasáže vůbec za nadbytečné. Palacký dospěl po zhodnocení ruského nebezpečí k závěru, že pro životní zájmy středoevropského prostoru je nezbytné zachování Rakouské říše. To už samozřejmě není aktuální, navíc máme EU a NATO – jenže poslední středoevropské socialistické politické aktivity ukazují, že ani tyto instituce nám nemusí být nic platné. Uveřejňuji tu Palackého slova jako jakýsi doprovod k článku o pražské schůzce střeoevropských socialistů a o jejich nestydatém memorandu.

Víte, pánové, která mocnost drží veškeren veliký východ našeho dílu světa; víte, že tato mocnost, již nyní vzrostší u velikost ohromnou, sama ze sebe a v sobě každého desítiletí větší měrou se sílí a vzmáhá, nežli to díti se může v zemích západních; že jsouc ve středu svém nepřístupna skoro každému outoku, stala se již dávno nebezpečnou svým sousedům; i ačkoli majíc také na půlnoci bránu otevřenou, že vždy přece, přirozeným vedena pudem, zvláště na jih rozšiřovati se hledí a hleděti bude; že každý krok, kterýž by na této cestě dále ještě učinila kupředu, hrozí během čím dále tím rychlejším zploditi a založiti universální monarchii, tj. nepřehledné i nevyslovitelné zlé, neštěstí bez míry a hranic, jehož bych já, Slovan tělem i duší, pro dobré lidské neméně těžce želel, byť i tato monarchie prohlašovala se za slovanskou. S touž křivdou, jako v Němcích za nepřítele Němcův, jmenují a pokládají mne mnozí v Rusích za nepřítele Rusův. Nikoliv, opravím to hlasitě i zjevně, nejsem nepřítel Rusův; naopak, pozoruji s radostným oučastenstvím každý krok, jehož tento veliký národ ve svých přirozených mezích kupředu činí po dráze vzdělanosti: však ale při vší vřelé lásce k národu svému vždy ještě výše cením dobré lidské i vědecké, nežli dobré národní, z té příčiny již pouhá možnost universální monarchie ruské nemá žádného odhodlanějšího protivníka i odpůrce nežli mne; ne proto, že by byla ruská, ale že by byla universální.

Víte, že na jihovýchodní straně Evropy, podél hranic říše Ruské, přebývají národové mnozí, původem, jazykem, dějinami a mravem znamenitě rozdílní – Slované, Rumuni, Maďaři a Němci, o Řecích, Turcích a Škipetařích ani nemluvíc, - z jichžto žádný sám o sob+ě není dosti mocen, aby přemocnému sousedu svému na východě odporovati mohl s prospěchem pro vše budoucí časy; totoť mohou jen tehdáž, když je svazek ouzký a pevný bude spojovati všecky v jedno…

O poměru Čech a Rakouska k říši Německé, dopis presidentu Soironovi pro výbor padesáti osob, 11. 4. 1848