ARCHIV

Prezidenti a základna

Václav Havel podepsal o víkendu na hudebním festivalu v Trutnově petici na podporu americké radarové základny v ČR. Učinil tak bez zbytečných řečí. Havlův podpis se dal očekávat, vyjádřil se k věci už několikrát veřejně a jednoznačně. Zastává menšinové stanovisko: zjevně mu to nevadí, jednak je na to zvyklý, jednak už není činný politik a nemůže mu to ublížit. Tím nechci jeho rozhodnutí bagatelizovat. Mimo jiné se přihlásil k staré zásadě: vaše řeč budiž ano ano, ne ne.

Není od věci srovnat jeho postoj se stanoviskem jeho nástupce v úřadě. Ten je ve složité situaci: jednak je v praktické politice oběma nohama a nehodlá ji opouštět, jednak se pod ním v předvečer prezidentské volby jeho křeslo sice jen velmi jemně, ale přece jen houpe, a nechce se mu přehlížet, že dvě třetiny národa jsou proti základně. Na druhé straně si velmi dobře pamatuje, jaký problém měl kdysi s tím, aby urovnal vztahy s prezidentem Bushem po několika drzých poznámkách, které utrousil před americkým velvyslancem v Praze. Proto před časem v rozhovoru pro RFE zaujal tzv. vyvážené stanovisko.

Nesouhlas lidu je třeba respektovat, pravil prezident (místo „vzít se vší vážností na vědomí“). Nevím, jak si ten respekt představuje. Je iluze si myslit, že by se nějakému přesvědčovacímu týmu podařilo rozvržení sil ve veřejném mínění v dohledné době zvrátit. Povinností politika je veřejnost přesvědčit o správnosti svého stanoviska, z podstaty zastupitelské demokracie však nevyplývá, že tak musí učinit před rozhodnutím, které je v jeho kompetenci. Politika musí být aspoň občas nepopulistická.

Podle nynějšího prezidenta lidé necítí žádnou hrozbu. Ovšem, stejně jako ji Francouzi a Angličané necítili v roce 1938. Až začnou padat rakety, bude už pozdě. Nebudou nejspíš padat na nás, ale na naše západní sousedy a na USA. Až budou dostatečně oslabeni, poskytnou nám Rusové bratrskou pomoc. Praktický příklad, proč musí mít politik právo rozhodnout se občas i proti většině.

Lidé mají své historické zkušenosti, praví prezident. Ovšem. A historické zkušenosti nemalé části lidí s Rusy nejsou zase až tak špatné. Nakonec se s nimi dalo vyjít. Komunistům se opět (stejně jako v sudetoněmecké záležitosti bezprostředně po převratu) podařilo promluvit hlasem lidu. A ČSSD je, stejně jako kdysi ODS, podporuje. Vláda má povinnost se oběma stranám opřít, i když je to riziko.

Klaus nezmeškal příležitost rýpnout si do vlády. Je třeba vysvětlovat. Ovšem, to se dá říci vždycky. Pan Klvaňa je v nelehkém postavení. Dělá chyby, lidé v nelehkém postavení dělávají chyby. Vláda je slabá a rýpe se do ní snadno. Z toho hlediska Klaus chybu nedělá. Z hlediska „vyššího principu mravního“ je ovšem jeho stanovisko neospravedlnitelné a amorální.

Lidovky.cz 20. srpna 2007