ARCHIV

Polský problém s Německem

Spor v Bruselu o počet hlasů v Radě ministrů EU skončil kompromisem. Polákům se nepodařilo obhájit výpočet s odmocninami, ale ač osamoceni, dosáhli nakonec toho, že dalších sedm let bude zachováno dosavadní, pro Polsko velmi výhodné rozdělení. Pravda, kancléřka Merkelová, která vyjednávání vedla, musela předtím navrhnout, aby se dohodlo zbývajících 26 zemí bez Polska.

Výsledkem je hluboká polská frustrace, která se projevila v politice i médiích. Premiér Kaczynski prohlásil, že situace v Německu připomíná počátek Hitlerovy éry a že se „v důsledku německé politiky“ v západní Evropě nepovažuje za korektní mluvit o obětech a hříšnících druhé světové Války. Také vicepremiér Giertych přirovnal vyjednávací metody spolkové kancléřky k těm nacistickým. Týdeník Wprost, který před časem vyobrazil předsedkyni Svazu vyhnanců Steinbachovou v SS uniformě, jak jede na kancléři Schröderovi, a nyní zase obrázek kancléřky s odhaleným poprsím, z něhož sají Kaczynstí, s podtitulkem „Macecha Evropy“. To samozřejmě není vládní iniciativa, ale svědčí to o náladách v polské veřejnosti. Pokud by něco podobného s opačným znaménkem přinesl der Speiegel, pochodovaly by ve Varšavě statisíce přes německou vlajku, nakreslenou na silnici. Co nechceš, aby jiní činili tobě…

Problém polských politiků s Německem má dvě polohy. První je psychologická: co by muselo Německo udělat, aby si polskou vládní garnituru naklonilo? Odpověď zní – nemůže dělat nic, nic takového neexistuje. psychicky nevyrovnanému člověku nestačí žádná omluva, žádné pokání, žádné odškodnění. Každý vstřícný krok jen zvyšuje jeho frustraci. Druhá poloha je pragmatická: Německo je sice hospodářsky nejsilnější země EU, ale politicky druhořadá a ne zcela svéprávná (všichni ji tak berou) a navíc vůči Polsku zatížená minulostí. Z toho plyne jistá bezbrannost, kterou polská vláda vycítila a bezohledně ji zneužívá.

To je nebezpečná hra. Německá veřejnost si podobné zacházení sotva nechá natrvalo líbit. Nehrozí, že by se vrátil Hitler – Německo už nikdy nebude supervelmoc. Stačí však, když bude pokračovat ve vstřícné politice vůči Rusku, s níž začal Schröder, a středoevropským Jánošíkům nastanou smutné časy. Putin by to bral, vyskakovat si na něj je podstatně obtížnější než na Německo. Díky polskému avantutrismu se všichni můžeme octnout v pasti.

Bylo by sebevražedné, kdyby ČR tyto polské výstřelky podporovala.

lidovky.cz 27. června 2007