ARCHIV

Inspirující chuť velikonoc

Na co myslíte, Marečku, když třete ebonitovou tyč liščím ohonem, ptá se profesor pubertálního gymnazisty ve vousaté anekdotě. – Na souložení, prosím. -Proboha, a proč zrovna na souložení? -Když já,pane profesore,na nic jiného nemyslím.

Na vtip jsem si vzpomněl, když jsem míjel billboardy s nápaditou reklamou na Plzeňský prazdroj. Zelené pozadí, nahoře nápis buď „Zelený čtvrtek“,nebo „Velký pátek“, pod ním orosený vejčitý půllitr se „zlatavým mokem“, jak se říká v novinářském žargonu, a nápis „Inspirující chuť velikonoc“.

Zdá se, že tvůrci tohoto typu reklamy i její vděční konzumenti jsou ryze českou formou přijímání pod jednou zaujati podobně, jako student v anekdotě sexuálním životem. Zvolej „Velikonoce“, ozve se ti „pivo“.

Nedovedu si dost dobře představit, že by se něco podobného objevilo podle silnic u našich opovrhovaných postkomunistických sousedů, na Slovensku nebo v Maďarsku. V Polsku by autor a realizátor nápadu možná dostal na budku. Polehčující okolností je, že se Velikonoce dostaly do reklamy, abych použil tematiku, k níž se svátky vážou, jako Pilát do kréda. Stejně dobře je totiž představitelná „inspirující chuť Vánoc“, „inspirující chuť Letnic“, „inspirující chuť 28. října“ – pardon, to poslední ne, to by zuřivě protestovaly KSČM, Kluby českého pohraničí, Společnost českých evidovaných historiků a Svaz bojovníků za svobodu.

Autorům billboardu nelze upřít jistou zásluhu. Vyslali signál, že žijeme v opravdické svobodě. Opravdická svoboda se totiž pozná podle toho, že žádná pitomá nehoráznost není předem vyloučena.

Zbývá je připomenout, že smyslem svobody není produkce pitomých nehorázností.

13. dubna 2003