ARCHIV

Smolař

Korejec Čon Sung-hü postřílel na univerzitě ve virginském Blacksburgu třicet tři lidí (když započteme i jeho samého). Učinil tak dílem z nešťastné lásky, dílem proto, že cítí „nenávist k bohatým dětičkám, jejich prostopášnostem a podvodnému šarlatánství“. Jak to u velkých činů bývá, motiv osobní se mísí s motivací sociální: tak teprve vzniká ta pravá třaskavá směs.

Problém korejského studenta spočívá v tom, že svému sociálnímu cítění dal průchod v nevhodnou dobu a na nepravém místě. Například v Rusku v roce 1918 by se byl mohl vyřádit ještě velkoryseji a otevřel by si cestu ke kariéře.

Předpokládám, že chudoba (nebo nedostatek bohatství) je problém, s nímž se vypořádává průběžně většina z nás. V zásadě jsou představitelné dvě cesty.

Normální člověk bez fantazie jej řeší tím, že se snaží zbohatnout a nezatahuje do toho zbytečně své bližní, například tím, že by se je pokoušel vraždit. Nenahlíží, že by jeho chudoba a bohatství souseda od naproti byly spojité nádoby.

Jinak je tomu u sociálních reformátorů. Ti vycházejí naopak z přesvědčení, že k tomu, aby člověk zbohatl, je zapotřebí, aby někdo jiný zchudl. To se dá řešit buď individualisticky (loupežnická cesta), nebo systémově: je třeba, aby všichni bohatí zchudli, neboť právě tím všichni chudí zbohatnou. Systémových řešení je celá škála, od umírněných (progresivní zdanění) až po radikální (vyvraždění). V praxi se zatím vždycky ukázalo, že vyvražděním bohatých nikdo chudý nezbohatl (až na pár výjimek, ovšem). Přesto se o to mnozí vždy znovu a znovu pokouší.

Náš problematický hrdina z Blacksburgu byl osamělý střelec. Zjevně mu chyběl komisař, který by dal jeho ideji pevnější tvar. Zabil dvaatřicet lidí a taky sebe. Tím je možnost, že by snad mohl zbohatnout, vyloučena.

Jiní měli větší kliku.

lidovky.cz 18. dubna 2007