ARCHIV

Jakoby se nic nestalo

Politická krize v české republice se dostala do stadia, které by vlastně mělo veřejnost zneklidňovat: na obou stranách barikády se projevují jakési příznaky vyčerpání.

Známky eroze v horních patrech ČSSD by se neměly přeceňovat, ale jsou dost zřetelné. Po impozantním nástupu, v němž Paroubek zaujal obrannou opozici a několikrát velmi zřetelně potvrdil, že si bez něj jeho oponenti ruce neumejou, se dostavilo předvídatelné znechucení ve veřejnosti, která nemá ráda vysloveně negativistickou politiku. Preference ČSSD výrazně klesly. Taky zhrzený Miloš Zeman se činí a mobilizuje poslední zbytky svého vlivu ve straně. Známky rozkladu v poslaneckém klubu zvládá Paroubek zřejmě jen s jakýmsi vypětím, nad opakovanými přísahami věrnosti začíná remcat už i vždy obezřetný místopředseda Škromach.

Dojem z povolební politiky ODS není o nic lepší. Je úplně chaotická. Nejdřív chtěli svou politiku postavit na trojkoalici se zelenými a lidovci: nic jiného jim nezbývalo, nepříliš stabilní stovka hlasů v PS byl jejich vrabec v hrsti. Pak tuto koncepci ze dne na den opustili a vydali se za vidinou dohody s Paroubkem. Ten se jim odvděčil pokusem o komplot s Kalouskovou KDU-ČSL a málem mu to vyšlo. Členstvo KDU-ČSL se sice vzbouřilo, ale čím dál tím víc se ukazuje, že Topolánek zasadil nechtě svému původnímu koaličnímu partnerovi zásah, z něhož se dosud nevzpamatoval. KDU-ČSL je i nyní destabilizovaná a nikdo neví, co se od ní dá čekat. Zároveň Topolánek zjevně nechtě, ale velmi úporně pracoval na podkopání pozice předsedy zelených Bursíka. Bez Bursíka bude ovšem Strana zelených ještě méně vypočitatelná než KDU-ČSL. Když takto odrovnal své koaliční partnery, nezbylo mu, než pokusit se vytvořit menšinovou vládu ODS, která sice neměla šanci na úspěch a před debaklem (méně než sto hlasů při hlasování o důvěře) ji mohli zachránit jen ti, které nechal plavat. Pochopitelně to neudělali. Nespokojenost s touto politikou ve vlastních řadách (regiony, řadové členstvo, odstavovaná místopředsedkyně Němcová) Topolánek na sjezdu bez větších problémů zvládl a pak se jal jednat s ČSSD o zamaskovanou formu velké koalice. V podstatě vyhověl Paroubkovi a přispěl k tomu, že z jednání byli opět vyloučeni zelení. Po chaotickém zasedání výkonné rady, kde se regiony vzbouřily proti vedení a Topolánek zaujal obojaký postoj, se ODS vrátila znovu ke kdysi opuštěnému projektu trojkoalice. Pozitivní je, že se tak stalo proti vůli prezidenta, který se nikdy nevzdal chuti s OSD z pozadí manipulovat. Koaliční partneři ovšem budou po předchozích zkušenostech s ODS ve svých požadavcích výrazně náročnější.

O tom, že vedení ČSSD je mírně otřeseno a rozkolísáno, svědčí i spontánní reakce jejího předsedy. prohlásil, že politická krize může v únoru přerůst do marasmu, Třetí pokus o sestavení vlády nazval „ruskou ruletou“ a nezávidí tomu, kdo se v něm v situaci, kdy se strany „defragmentizují“ bude ucházet o právo vládnout. Tento záblesk politického realismu pak ovšem přehlušil nápadem s „odbornickou vládou“, která by mohla spravovat zemi do doby, než se strany dokážou dohodnout. Čili pokračování v plánovitém prodlužování krize, na němž pracuje už od voleb. Paroubek se zřejmě obává následků, které by pro něho osobně a pro jeho politickou kariéru mohlo mít, kdyby tuto původní silovou politiku opustil nebo kdyby ta politika ztroskotala. Obává se asi právem.

Situace, kdy je Česká republika už půl roku bez vlády a vypadá to, že minimálně ještě dva tři měsíce bez vlády bude, je pro postkomunistickou zemi s nestabilizovanou demokracií povážlivá. Chápu všeobecný odpor k „přeběhlíkům“, jejich chování je morálně problematické a nedá se na nich proto postavit žádná rozumná politika. Přeběhlík je ten, kdo podpoří vládu oponenta. Je však přeběhlík ten, kdo by se nyní snažil uspíšit předčasné volby? Průzkumy veřejného mínění ukazují, že preference ODS klesají, vzhledem k Topolánkově politice není se čemu divit. Neměli by se tedy zodpovědní politici napříč politickým spektrem – a taky „občanská společnost“, jejíž koryfejové ovšem se zrovna teď rozvalili v Paroubkové táboře - nějakým razantním, legálním vystoupením o urychlené konání takových voleb zasadit? Zdá se totiž, že už i většina veřejnosti došla k závěru, že jiné rozumné řešení neexistuje.

17. prosince 2006