ARCHIV

Vraždy v Havlíčkobrodské nemocnici

Téma havlíčkobrodských vražd je atraktivní, v novinách se už skoro čtrnáct dní o ničem jiném nepíše. V Událostech jsem se jim zatím nevěnoval, nepřišlo mi na věci nic moc zajímavého. Běžný senzační případ. Jenže cosi hodně zvláštního na něm přece jenom je.

Advokát Václav Vlk se v pátečních Lidových novinách zastává ředitele nemocnice: nemohl a neměl právo nijak bránit člověku, jehož z vražd podezíral, aby si po propuštění sehnal práci v jiném zdravotnickém zařízení. Pokud jde o pracovně-právní stránku věci, má pan Vlk má jistě pravdu. Bohužel nešlo o to, jak pravděpodobného vraha co nejsprávněji propustit, ale jak ho co nejrychleji dostat za mříže, aby nemohl ve svém díle pokračovat. A tady nemocnice a primář ARO zjevně hodně zanedbali.

Vycházím z přehledu, který pro sobotní MfD sepsala Jana Blažková (shrnuje to, co už bylo v novinách uvedeno): v květnu začal vrah experimentovat s heparinem. Pacienti zatím neumírali, nicméně primář už tenkrát zaregistroval, že něco není v pořádku. Začátkem června přišla první úmrtí. Počátkem července primář zjistil, že spotřeba krve při transfuzích stoupla trojnásobně. To už byli po smrti čtyři pacienti.

V půlce srpna primář identifikoval heparin jako příčinu krvácení. Do konce měsíce zemřeli další tři lidé. Koncem srpna nebo začátkem září dospěl lékař k závěru, že někdo zabíjí záměrně, jako vraždící nástroj podává heparin, a nabyl podezření, kdo to asi je.

25. září se primář s ředitelem nemocnice dohodli, že podezřelého propustí a podají trestní oznámení na neznámého pachatele. Do té doby zemřel další člověk a druhý se štěstím vyvázl.Primář pravděpodobnému vrahovi při propouštění řekl, že ho podezřívá.

Trestní oznámení (údajně velmi neúplné) podala nemocnice 16. října.

Nejsem způsobilý posoudit, zda primář mohl dřív než na přelomu srpna a září přijít na to, že jde o vraždy pomocí heparinu. Předpokládám, že nic nezanedbal. Do okamžiku, než k tomu závěru přišel, byl jako odborník kompetentní se problémem zabývat. Jakmile dospěl k přesvědčení, že jde o vraždy, stal se kompetentní osobou a povolaným odborníkem kriminalista. Bylo by bývalo nejen věcně správné, ale i „pragmatické“ přenést odpovědnost na policii jako kompetentní orgán. Bohužel se tak nestalo a doplatil na to životem další člověk.

Problém je možná v tom, že lidé mají u nás k policii jakousi nechuť, často na základě nedobrých zkušeností. Zároveň cítí možná český člověk nechuť k „práskání“ (což je jakýsi pozůstatek plebejské, přesněji řečeno nevolnické mentality). Bohužel policie si nemůže důvěru lidí získat, pokud se na ni nebudou lidé s důvěrou obracet, i když je třeba někdy sporné, zda si ji zrovna ta dotyčná složka a ten dotyčný policista zaslouží. V každém případě by měl mít člověk v tak závažném případě možnost a právo obrátit se na policii i neformálně.

V havlíčkobrodském případě je těžké policii vytýkat liknavost, když ředitel nemocnice a primář ARO se záležitostí zacházeli dosti nedbalým způsobem. Policisté mohli snadno dojít k závěru, že se zase až tak moc neděje (v trestním oznámení údajně nebyla zmínka o mrtvých ani o člověku, kterého podezírají z vraždy!)

A závěr? Ve společnosti, kde chybí základní důvěra mezi občany a orgány, jejichž posláním je občany chránit, se velmi dobře daří hromadným vrahům.

9. prosince 2006