ARCHIV

Lov na Mitrofana

Španělský král Juan Carlos je, jak to u aristokratů bývá, vášnivým lovcem. Při své srpnové návštěvě Ruska prý zatoužil ulovit medvěda. Hostitelé mu chtěli za každou cenu vyjít vstříc: jenže od Kaliningradu po Čukotku žije v současné době jen sto šedesát tisíc medvědů a pravěpodobnost, že se Jeho Veličenstvo s jedním z nich setká, byla poměrně nízká. Aby se vyhnuli blamáži, zorganizovali kdesi v provincii Vologda následující akci: opatřili si ochočeného medněda jménem Mitrofan, veselého dobráka, který za pamlsky bavil svými kousky místní děti. Opili ho medem smíchaným s vodkou, vsadili do klece (ubohý chlupáč do ní ochotně vlezl, neboť netušil, že ho v ní povezou de fakto na popraviště) a v tomto stavu dopravili do lesa, kde Jeho Veličenstvo totálně ožralého méďu hned první ranou skolilo. Dá se předpokládat, že se král pak nechal vyfotit s loveckou botou na břiše své kořisti, netuše, že za litr medu by mu to medvěd dovolil i za živa a ještě by k tomu přidal dva kotrmelce.

Králova tisková mluvčí pak celou příhodu rozhořčeně popřela. Že by panovník o potěmkinském aranžmá lovu něco věděl nebo tušil, považuji za vyloučené: Španělé si sice libují v některých nepochopitelně barbarských zvycích (býčí zápasy), ale co je moc, je moc.

Na druhé straně lze konstatovat, že se Rusko mění k lepšímu. Úředník, který má v oblasti na starosti myslivost, rozhořčeně protestoval u gubernátora, který slíbil celou záležitost prošetřit. Přitom ještě před třiceti – čtyřiceti lety prý Nikita Chruščov a Leonid Brežněv „lovili“ medvědy přivázané ke stromu. Zřejmě si tak oživovali melancholické vzpomínky z mládí, kdy podobným způsobem zacházeli s lidmi. A co si budeme povídat, za druhé světové války jednala ruská generalita se svými vojáky často poněkud podobným způsobem jako organizátoři královského lovu s ubohým medvědem.

Samozřejmě vycházím jen z toho, co jsem si přečetl v novinách. Jak to bylo doopravdy, nevím. Kdo to ví. Příběh je v každém případě pravdě podobný: španělský král se vrátil z Ruska z přesvědčením, že ulovil hrozného krále sibiřských lesů, a organizátoři happeningu taky nepřišli zkrátka. Odnesl to jen chudák Mitrofan.

Nakonec se musím přitznat, že mi celý příběh vůbec nepřipadá jako velká legrace. Nejdřív vytrhli ubohé zvíře z jeho přirozeného prostředí, učinili je po všech stránkách bezbranným, dobře se přitom bavili, a pak je poslali na jatka, maskovaná jako lov (při lovu má zvíře přece jen nějakou šanci, i když asi takovou, jakou měl heftling v tom nejhrůznějším nacistickém koncentráku.) A vůbec si nemyslím, že by to byla specificky ruská záležitost. Ruské úřady a jejich pověřenci pouze vynikají tím, že podobné věci dělají s jakousi buranskou bezelstností, takže ony pak čas od času se strašlivou ostudou prasknou. To, co se stalo s nešťastným medvědem Mitrofanem je upřímně řečeno, ve srovnání s něktetrými případy z minulosti víc než prkotina.

22. října 2006