ARCHIV

In memoriam Anny Politkovské

Chtěl jsem napsat něco o případu zavražděné ruské novinářky Anny Politkovské. Mám s tím ale jistý problém: ruskými záležitostmi se meritorně nezabývám, jsem odkázán na to, co jsem si přečetl od lidí dobře informovaných. A duté fráze o obhajobě lidských práv by mi připadaly jako výraz neúcty.

Podle těch, kteří zavražděnou znali, byla „emocionální“, snad trochu naivní a hysterická. Příliš často mluvila o vlastní smrti. Její kolegové se nad tím shovívavě usmívali; taky ji považovali za nedostatečně profesionální. Jenže většina profesionálů prý vzala včas do zaječích a zachránila si život. Neprofesionálka zůstala a o život přišla. Byla tak trochu trhlá. Zjevně v Rusku musí být člověk tak trochu trhlý, aby se ujal jistých věcí. Strašná země. Naštěstí pořád ještě disponuje občany, kteří jsou natolik výstřední, že neutečou. Ostatně – není to tak všude a vždycky, a nejde vlastně jen o zanedbatelné rozdíly v nutné míře výstřednosti?

Za zmínku stojí jakási mimovolná pohřební řeč, kterou nad zavražděnou pronesl častý terč její kritiky, ruský prezident Putin. Napřed uronil několik krokodýlích slz, a pak pronesl hodnotící soud: „Tato novinářka byla tvrdým kritikem vlády v Rusku, ale stupeň jejího vlivu na politický život v Rusku byl velmi zanedbatelný… Tato vražda uškodí Rusku a Čečensku mnohem více než kterýkoli z jejích materiálů.“

Pozoruhodné je především to, s jakou samozřejmostí jeho vysokoblahorodí předpokládá, že delikventce šlo o to, škodit Rusku. Tohle uvažování má ostatně v ruských politických kruzích značnou tradici.

A za druhé a především: v tom, že vliv zavražděné na politický život v Rusku byl zanedbatelný, má prezident jistě pravdu, například pokud to srovnává s vlivem, jaký má na politický život země on. To jest právě v tuto chvíli. Za deset let to může být jinak.

Taky se přiznávám, že jsem na rozdíl od pana prezidenta zaujatý. Píšu tyto řádky jako řadový voják nepřehledné armády těch, kteří patří k tvrdým kritikům svých vlád, ale jejich vliv na politický život v dotyčné zemi je zanedbatelný. A vzdávám jimi čest padlému generálovi.

15. října 2006