ARCHIV

Špidlovo vítězství

Sjezd ČSSD nepřinesl žádné velké překvapení. Dosavadní předseda Vladimír Špidla obhájil svou pozici s dostatečným náskokem, hlavně proto, že se nenašel žádný důstojný protikandidát, který by měl chuť ještě trochu rozkolísat už tak dost labilní českou politickou scénu, rozzlobit přítomného přítele Verheugena, který přijel stávající vedení podpořit, a případně i vyslat stranu po proudu směrem k Niagaře předčasných voleb, v nichž by se vší pravděpodobností dopadla jako sedláci u Chlumce.

Výsledek voleb předsedy a místopředsedů vypadá jako předem dohodnutý pat. Rozvržení sil zůstalo v zásadě stejné, Špidlovi oponenti Škromach a Součková bez problémů obhájili své pozice, drtivý sólový úspěch Stanislava Grosse, který podle očekávání zaujal druhý post ve stranické hierarchii, jen potvrdil, kdo bude mít do budoucna trumfy v rukou. Špidla je mu vydán všanc.

Zpestřením rokování ČSSD byly dvě události. První z nich má povahu jakéhosi drobného osvěžení. Senátor Mezihorák zhřešil: zúčastnil se rautu u příležitosti otevření pražské kanceláře Sudetoněmeckého krajanského sdružení. To je u sociálních demokratů podobný prohřešek, jako kdyby byl tajemník české biskupské konference přistižen při návštěvě nevěstince. Jejich vztah k sudetským Němcům je zhruba stejný jako vztah jejich předků k vykořisťovatelům. Senátor si byl svého mravního pádu vědom hned v okamžiku, kdy ho Právo prásklo. Srdce mu spadlo do kalhot a hájil se jen chabě tím, že se na raut dostavil zkoumat českoněmecké vztahy, což jest jeho vědecký záměr. Člověk by si myslel, že tam přišel vybaven síťkou na motýly, přenosným mikroskopem a kazetou na uchovávání zvlášť cenných exemplářů. Není tomu tak, byl tam v civilu a bez jakýchkoli pomůcek. Vysloužil si za to pohanění před nastoupenou jednotkou.

Druhá událost je závažnější a bohužel méně veselá. Po vzrušené diskusi, o jejíž povaze a rozsahu nám zatím chybí vědomosti, přijal sjezd návrh rezoluce, s nímž přišlo trio Falbr – Kavan – Laštůvka. Rezoluce odsuzuje americký útok na Irák, protože neměl podporu OSN. Kavan předtím zjevně ještě dolaďoval akci na Hradě, pan prezident Klaus je velmi učenlivým žákem svého velkého soka a předchůdce. Špidlovi a Grossovi nezbylo než se zdržet hlasování, rezoluce je zcela jednoznačná a o poznání tvrdší než neslané nemastné vládní stanovisko. Sociální demokraté významně přispěli k tomu, aby se ČR v zahraničí jevila jako spolek vrtošivých a nespolehlivých podrazníků.

I tahle zdánlivá maličkost svědčí o jednom: spory v sociální demokracii nebyly překonány nebo usmířeny, ale jen na čas zacementovány a odloženy. Poslední bitva tedy vzplane později. O to bude divočejší. A už teď je jasné, že při ní budou z nešťastného Špidly chlupy lítat.

30. března 2003