ARCHIV

Kdyby volby byly zítra

Představme si na chvíli, že by volby dopadly podle posledního průzkumu STEM. Průzkum v zásadě potvrzuje to, s čím přišly i další agentury: stagnace ODS a hlavně ČSSD, vzestup Zelených.

Nejsilnější stranou by v tom případě byla ODS se 70 mandáty, ČSSD na druhém místě by jich získala 57. Komunisté s 32 křesly by se octli na třetím místě, Zelení s 25 poslanci by předhonili KDU-ČSL, která by skončila na posledním místě s 16 mandáty.

Nechme teď stranou tam, kde to jde, stranické sympatie a antipatie. Z hlediska životního zájmu české společnosti jsou důležité dvě věci: za prvé, menšinová vláda ČSSD s komunisty v zádech znamená pro Českou republiku vážné nebezpečí. A za druhé, při současném stavu české politiky je žádoucí koalice s nevelkou většinou v PS a pokud možno taková, v níž žádná strana nemá bezpodmínečně „vedoucí“ úlohu, tak, že ty ostatní, menší, jsou jí vydány na milost a nemilost. Velké strany si pak musí nechat zajít chuť na uskutečňování různých nemravných mocenských ambicí. Nepříliš silná vláda neohrožuje chod státu tak, jak by se snad na první pohled mohlo zdát, a vyděračství menších stran je přece jen o něco méně nebezpečné než nemilosrdný diktát silných.

Z tohoto hlediska by volební výsledek byl skoro ideální: především by padla možnost socialisticko-komunistické opoziční smlouvy (obě strany by daly dohromady jen 89 hlasů). Taky ODS s KDU-ČSL by neměly dohromady zdaleka dost hlasů na to, aby vytvořily vládu. Doposud se braly v úvahu jen tyto dvě možnosti, přičemž ta druhá se jevila jako nepravděpodobná.

Volby by měly tři poražené: premiéra Paroubka – padla by celá koncepce, kterou vlastně už nyní uvádí v život. Kromě toho by ČSSD dosáhla nejhoršího volebního výsledku od roku 1996 včetně. Slabou útěchou by premiérovi mohlo být, že bez jeho nástupu by sociální demokraté byli skončili zjevně ještě daleko hůř. A Paroubek by se octl v nezáviděníhodné situaci: jeho plán se zhroutil, jeho premiérství fakticky padá s volbami a na předsednické křeslo v ČSSD zatím nedosáhl. Druhým poraženým by byli komunisté: přišli by proti roku 2002 o devět mandátů a naděje na to, že se dostanou ke korýtkům a mocenským pákám, by se asi nenaplnila. Třetím poraženým by byl předseda KDU-ČSL Kalousek, který se od chvíle, kdy byl zvolen do funkce, orientuje na spolupráci s ODS. ODS a KDU by dohromady většinu nedaly. Navíc by se mohl pochlubit nejhorším volebním výsledkem strany v krátkých dějinách ČR.

Když vezmeme v úvahu, že ODS by asi koalici či opoziční smlouvu s KSČM neuzavřela, a když uvěříme ujišťování Zelených, že do vlády tak či onak závislé na KSČM nevstoupí (zatím není důvod jim nevěřit), byly by možné jen dvě koalice. Za prvé velká koalice ODS – ČSSD. Obě strany tuto možnost předem vehementně vylučují, navíc ČSSD by v ní tahala za kratší konec, což by jí bylo jistě nepříjemné. Nedá se ovšem vyloučit, že nové rozložení sil v PS by velkou koalici pro oba partnery učinilo atraktivnější. Za druhé pestrá koalice ODS – KDU-ČSL – Zelení. Ta svou nesourodostí připomíná koalici z roku 2002, která je formálně u moci dosud, disponovala by však v PS nejsilnější většinou, jakou kdy v ČR nějaká vláda měla. Problém by byl v tom, že ODS by byla posílena Klausem v prezidentské funkci, Klaus by byl v neustálém pokušení se vládě do vládnutí plést (současné vedení ODS je proti tomu zcela bezbranné) a zároveň sekýrovat koaliční partnery. Nepochybně by ho však brzdila touha být znovu zvolen do nejvyšší funkce ve státě – k tomu by nutně potřeboval i hlasy koaličních partnerů ODS (a ti by byli blázni, kdyby mu je sami od sebe dali, proto si je ODS chce předem zavázat). Pro koaliční partnery ODS by kromě toho bylo výhodné, kdyby měli před sebou i jinou koaliční volbu. ODS ji v této konstelaci má, totiž velkou koalici.

Tím se dostáváme ke kombinaci, která sice v rámci těchto „volebních výsledků“ není možná, ale k realizaci jí chybí jen velmi málo. Totiž koalice ČSSD – Zelení – KDU-ČSL. Měla by 98 mandátů. Aby se mohla uskutečnit, musela by se změnit politika a možná i vedení u sociálních demokratů a lidovců. Její soudržnost by nebyla o mnoho větší než soudržnost té, v níž by místo ČSSD fungovala ODS. Ale nechybí jí mnoho, aby se stala reálnou možností. Aritmeticky vzato čtyři- pět mandátů. Mohla by napomoci větší volební účast, která by, máme-li věřit agentuře Factum Invenio, posílila zejména Zelené a ČSSD a nepochybně nepřímo oslabila komunisty. Posílení Zelených bez toho mnoho neznamená, odčerpávají hlasy především sociálním demokratům. Získat by mohla ČSSD na úkor komunistů, jejich výsledek z roku 2002 se může ukázat jako náhodný výkyv, daný kromě enormně nízké volební účasti i tím, že antikomunismus Špidlova vedení strany odloudil řadu voličů, fluktuujících mezi ČSSD a KSČM. Koaliční partneři v této potenciální vládě by pak ČSSD nepochybně přinutili upustit od některých divokých projektů vzdát se některých divokých individuí.

Je zjevné, že vstup dalšího politického subjektu mezi kandidáty na účast v PS otvírá zablokovanou situaci. Ještě v lednu jsem něco podobného považoval za velmi nepravděpodobné. Inu, nejen Miloš Zeman se mýlí v politice.

18. března 2006