indexok_r2_c02.gif(2 kb)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

6.1. - 11.1.2003

ARCHIV

"otevřeno"

Do boje proti nacismu!

V době, kdy se volí prezident republiky, je u nás rušno. Média jsou plna diskusí, soustřeďujících se zprvu zejména na otázku dřívějšího členství kandidátů v komunistické straně, dnes na to, má-li větší šance Zeman nebo Klaus. "Komunismus" je u nás nejen živý, ale i aktivní, zejména v zákulisních jednáních před druhou volbou (komunistická strana je zastoupena v parlamentu). Dodejme - není to v této souvislosti od věci - , že se ovšem doznívající diskuse o komunismu a členství v KSČ ani vzdáleně netýká toho, zda nakladatelství mají či mohou vydávat podobné spisy jako Komunistický manifest, Stát a revoluce nebo Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu..

Proč to není od věci? Protože v České republice existuje svoboda projevu. K tomu zdánlivě není zapotřebí nic dodávat - avšak přes svobodu projevu je částí společnosti a jejími institucemi neustále považováno za trestní čin vydání Mein Kampfu. Přitom na rozdíl od komunismu není v Česku nacismus jako hnutí ani trochu živý a aktuální, naopak. Dokonale to předvedl "pochod" několika neonacistů v sobotu 11. ledna, který byl nesčíslněkrát skromnější než neuróza a protesty veřejnosti. Neonacistické hnutí má u nás spíše povahu hrozivého symbolu než skutečného hnutí. Přesto se Obvodní soud pro Prahu 7 bude znovu zabývat otázkou, zda nakladatel Zítko vydáním Mein Kampfu podporoval nějaké nacistické hnutí a které.

Nakladatel Zítko už byl jednou za vydání Mein Kampfu odsouzen na pět let za propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů a k pokutě 2 milionů korun. Nejvyšší soud rozhodnutí zrušil a jak se zdálo, stíhání nakladatele Zítka uvízlo na písku. Ale teď, dozvídáme se, dostane novou vzpruhu.

Touto vzpruhou bude znalecký posudek, který zpracovává pro policii politolog Zdeněk Zbořil. Zbořil poskytl tisku informaci, "že nacistická hnutí skutečně dodnes existují, jsou organizovaná a napojená na zahraničí. O jejich existenci svědčí mimo jiné řada internetových stránek, na které … upozorňuje." (Považovat internetovou stránku samu o sobě za hnutí, to je opravdu dobrý žert.) Zdeněk Zbořil se zmiňuje zvláště o aktivitách Gerharda Laucka, který "provozuje mnohojazyčné internetové stránky. Nedělá to samozřejmě sám, na českých stránkách spolupracuje evidentně s českými neonacisty."

Policie si vybrala dobře. A správného muže, člověka, jehož jméno zdobí stránky Cibulkových seznamů. Vyznamenal se už tím, že vypracoval "znalecký" posudek, který kriminalizoval paní Ludmilu Čajanovou za to, že přeložila brožuru obhajující sudetské Němce. Zdeněk Zbořil tehdy "propojil" tuto brožuru s vysloveně antisemitskou publikací a závěry o této publikaci uplatnil rovněž proti brožuře paní Čajanové. Tehdy jeho posudek vyzníval náramně kriminálně a není nutno pochybovat, že v případě kauzy Mein Kampfu to nebude o nic lepší. Čtenáři nemají o těchto věcech přebytek informací, a tak už teď jsou někteří z nich ochotni věřit, že neonacistická hnutí, která v Česku existují, dychtivě čekala, až nakladatel Zítko vydá Hitlerův Mein Kampf, aby podle tohoto návodu mohla provádět své reje.

Je zcela evidentní, že současné tažení proti českému vydání Mein Kampfu souvisí se snahami o omezení svobody projevu. Ale nejen to, jde o omezení zvláštního druhu. Snad se nemýlím, spatřuji-li souvislost těchto snah s idejemi Sdružení historiků, které je přesvědčeno, že minulost patří do rukou právě jen historickým odborníkům. Historici musí ovšem začít prameny a literaturou. A tak lze předpokládat, že nevhodnou, problematickou literaturu budou smět studovat pouze odborníci, zatímco veřejnost se bude smět vzdělávat sledováním hodnotných televizních pořadů. Z nich se dozví "od odborníků", jak to všechno bylo.

A než se to stane, budou naše "policie" a odborníci typu Zdeňka Zbořila vytvářet patřičné dusno. Zdaří-li se jim to, dusné klima ve společnosti zůstane. Už jen proto, abychom si nemysleli. Jenomže vše je jinak. Má-li společnost účinně čelit extremistickým hnutím, musí být dostatečně informovaná. Neříkám, že by se neobešla právě bez Mein Kampfu, ale že by jí tento pamflet měl poškodit - to je poněkud směšné. Poškodilo by však nás všechny, kdyby se kontroverzní i vysloveně špatné ideologické publikace nesměly vydávat. Protože odsud je už jen krůček k cenzuře.

EM