ARCHIV

"otevřeno"

Nepřátelé: jaro, léto, podzim, zima

Nemá smyslu nepřiznat si, že nostalgie po dvou normalizačních desetiletích se nejen v naší společnosti zabydlila, ale že s postupem doby sílí. Čím dál jsme od vlády komunistů, tím více se nám zdá neškodná a pohodlná; "Žena za pultem" je nejsledovanějším pořadem Primy. Komentátoři často spatřují už v obdobných projevech a chování nás obyvatel všeobecnou mravní pokleslost. Bylo by podivné, kdyby na tom nebylo alespoň zrnko pravdy. Že pak komunistické panství citelně naši společnost poznamenalo, a to včetně politiky, o tom nelze pochybovat. Právě tak jako o tom, že tehdejší provoz řízený heslem "kdo nekrade okrádá rodinu…" zanechal dnešku v mnoha ohledech mocné nedobré stopy.

Ale nemělo by se přitom zapomínat na přírodu. I ona přece připomíná minulost, a všichni to víme podle způsobu, jímž se jí podařilo zneškodnit pražské metro. A ve své destruktivní činnosti nepřestala. Kdo jiný než příroda má na svědomí havárii opatovické elektrárny? Střecha této elektrárny měla přece za účel zdobit zdejší energetické zařízení, a ne chránit je před vlivy nějakého počasí. Jenže vlivy počasí tu jsou, připojí se k tomu vlivy úprav a oprav a tak… střecha spadla, udělala bác. Odneslo to takřka 200 tisíc lidí, kteří se klepali zimou.

Při pomyšlení na to mi vytanula zdánlivě extravagantní vzpomínka, která jako by s těmito katastrofami nesouvisela. Vzpomněl jsem si, jak se v Československu v roce 1971 přecházelo od dosavadních lahví na pivo k lahvím "evropským". Pivovary musely měnit zařízení dosavadních stáčíren piva a neminulo to ani smíchovský pivovar (měli jsme hned vedle jeho stáčírny pracoviště, jinak bych o tom všem nevěděl). Tehdy rozebrali celou strojovnu staré stáčírny a montéři, kteří se tím zabývali, byli u vytržení. Kovové zařízení z roku 1912 bylo vypulírované, jako nové. Montéři tvrdili, že hlavní komponenty strojovny by bez opravy mohly sloužit ještě padesát let.

Podobně jako kupříkladu vodovodní potrubí z té doby svědčí zachovaná strojovna stáčírny o preciznosti, která tehdy (před sto lety) panovala. Byla to doba, která si potrpěla na preciznost a smysl pro perfektnost - mimo jiné také proto, že lidé považovali to, co dělali, za něco, co bude sloužit jim a jejich potomkům. Kam se jen ztratila preciznost a smysl pro perfektnost? Jistě mimo jiné v kvantu všeho možného, co se kvapně produkuje a prodává v konzumní společnosti. Jenže pořádná konzumní společnost rozlišuje mezi jistými druhy spotřebního zboží, které má sloužit několik let (a pak se místo něho koupí jiné), a tím, co má sloužit obci nebo celé společnosti. To přirozeně musí být rovněž vybaveno příslušnou precizností. Je to uděláno pro současnost i pro budoucnost.

"Za totality" bylo všechno úplně jinak: žilo se ze dne na den a to platilo i pro nejvyšší orgány strany a státu. Je společnost ohrožena tím, že nebude pařížský salám? Musíme roztočit kola všech možných orgánů, aby pracující nezanevřeli na režim kvůli pařížskému salámu. Má mít Praha podzemní dráhu? Jistě, ale podstatný není provoz a jeho zabezpečení, nýbrž mramorově nablýskané stanice, aby to vypadalo jako v Moskvě. Co se kde ukradlo a jakým způsobem, to byla spíš otázka rutiny, kterou se orgány až na výjimky nezabývaly.

Loupežilo se a rozkrádalo už před komunisty - jako všude na světě a možná o něco víc nebo jinak -, ale obrovská míra celková nedbalosti, lhostejnosti a neodpovědnosti k majetku i k práci je ošklivým pozůstatkem z doby před listopadem 1989. Vždyť ať již dopadne úřední šetření jakkoli, i laik dávno ví, že katastrofu pražského metra způsobily nejen nedostatky při jeho stavbě, ale i to, jak bylo nedbale ošetřováno a řízeno po sametovém převratu, včetně dnů, kdy Prahu postihly záplavy. (Bohužel úsloví, že jaro, léto, podzim, zima je největším nepřítelem, neztratilo docela svou oprávněnost - pouze dnes je nepřítelem naší demokracie).

Jednoduchý a jednoznačný závěr z toho ze všeho zní, že za velké temné stíny předlistopadové minulosti, jimiž je postižena naše současnost, je třeba považovat rovněž všeobecnou lhostejnost, nedbalost a neodpovědnost. To nezní příjemně. Kdyby se však "vyrovnávání" s minulostí týkalo také těchto společensky nebezpečných vlastností a projevilo se v programech a v činnosti politických stran, jistě by naše společnosti učinila krok vpřed z postkomunistického marasmu.

EM