ARCHIV

"otevřeno"

Jak udělat z příčiny skutečnost?

V Moskvě už je dávno po všem. Teroristické akty takového rozsahu však zanechávají stopy široko daleko. Podobné tragické události, jako byla moskevská, mají silný vliv na vztah k teroristickým akcím po celém světě. U nás je to vliv pozoruhodný.

Století totalitarismů v Evropě očividně přispělo k tomu, že média při katastrofách s oblibou vytvářejí jednoduché kauzální řetězce viny. Teroristické akce spatřují jako následek "příčiny"; nyní je jí podle komentářů nejčastěji ruská politika "Následky" - to všichni vidí - jsou ovšem výsledkem činnosti konkrétních teroristů a jejich skupin, názorů, plánů, organizací. Tentokrát byl "následkem" čečenský teror v moskevském divadle. A tak ti, kteří spěchali hovořit v tuto dobu o "příčinách", mluvili vlastně o něčem jiném, než co bylo na pořadu dne.

To se vztahuje rovněž na výměnu názorů o příčinách čečenské teroristické akce, která probíhala v Lidových novinách právě v této době, tedy v době, kdy v Moskvě řádilo teroristické komando. V duchu evropské a také české tradice, bohužel poněkud degenerované, se u nás rozvinula nikoli debata o terorismu a jak mu čelit, nýbrž právě diskuse o příčině. Jak již řečeno, je jí podle autorů ruský imperialismus, snaha Ruska podmanit si Čečensko za každou cenu. Argumentace článků je poučná.

Petrušce Šustrové (P.Š., "Zastavte ruský státní terorismus!", LN 25. října) posloužilo jako hlavní argument pro ospravedlnění teroru odlišení moskevského a newyorského teroru 11. září. "Je tu přece velmi zásadní rozdíl: cílem útočníků na newyorská dvojčata bylo zabít co nejvíc lidí a vyvolat co největší chaos a strach." Proti tomu se podle autorky čečenští útočníci v Moskvě pokusili "nepřípustným způsobem upozornit na tragédii vlastní země." Není tedy teror jako teror. Petra Procházková a Jaromír Šetina ("Terorismus nelze omluvit. Ani ruský, ani čečenský", tamtéž) zase ironizují mínění "většiny obyvatel civilizované planety" že "terorista je zkrátka terorista" a že je lhostejné "zda unese letadlo s vyhlídkou na miliónové výkupné či zajme rukojmí a žádá výměnou za ně zastavení bombardování…" .

Následujícího dne se Pavel Máša ("Teroristé versus bojovníci") v Lidových novinách ptá, "zda vůbec existují - či mají existovat - pevná kritéria pro označení jedince nebo skupiny za teroristy." Když p. Máša tyto řádky psal, ovládala ještě moskevské divadlo skupina stoprocentních teroristů - většina zpráv se ani nesnažila pojmenovat je jinak. Jsou prostě situace, kdy je i obecná relativizace teroru a terorismu krajně nemístná. Ve dnech, kdy v Moskvě řádilo čečenské komando, určitě nebyl pravý čas pro poučování moskevského impéria, jak má změnit své pořádky. Ať už jsou kolem zásahu ruských bezpečnostních jednotek jakékoli otazníky a i když počet jeho obětí je velký, choval se v této chvíli ruský stát jak jen mohl a uměl normálně, "civilizovaně". Kdyby byl razantně nezasáhl, mohl být počet obětí teroru stoprocentní.

Je zapotřebí postavit se proti pokusům omilosrdňovat teror a teroristy. Každá vražda je odsouzeníhodná a každý teror dvojnásob. Terorista je zkrátka terorista a teror je teror. Ovšemže podmínky jednotlivých akcí a částečně i motivy bývají různé. To znamená, že existují i polehčující okolnosti, ty však na věci samé nic měnit nemohou. Ostatně rovněž s polehčujícími okolnostmi je třeba zacházet opatrně. Je-li kupříkladu pro sebevražedného atentátníka polehčující okolností to, že motivem jeho činu je osvobození Svaté země, mění to něco na charakteru akce, kterou se chystá provést?.

Pochopitelně, "příčiny" (v tomto případě imperiální politika Ruska) zůstávají. Není důvodu, proč o nich nemluvit, tento text v žádném případě nemá na mysli nějaký druh autocenzury. Ale domnívají se autoři komentářů, které chtě nechtě omlouvají terorismus, že bylo tímto způsobem možno pomoci čečenskému lidu? Vždyť po akci v moskevském divadle bude situace Čečenska ještě labilnější.

Co se ovšem nás týče, teror ve větším měřítku se nás zatím nedotkl. Buďme rádi, nezapomeňme však, že tak příznivé okolnosti nemusejí trvat věčně.

EM