ARCHIV

"otevřeno"

Význam komunistické strany

Komunisté se tentokrát v senátních i obecních volbách projevili ani ne tak svými výsledky jako výsledky ostatních stran. Zdá se, jako by oni (i ČSSD) špatně odhadli situaci, když nabídli sociálním demokratům podporu a sociální demokraté ji - řečeno slabým výrazem - přinejmenším neodmítli. Výsledkem jsou slabé výsledky sociálních demokratů a nečekané posílení pozice ODS.

Pravděpodobně jsou pozice komunistů podstatně slabší, než jaké se zdály na jaře ve volbách do dolní komory parlamentu. Tenkrát KSČM těžila z nehorázné nacionalistické kampaně, kterou rozpoutala ODS a k níž se koneckonců připojila i sociální demokracie. Není třeba historika, aby politici rozpoznali v naší nedávné tradici, jak mimořádně a šikovně těžila komunistická strana z nacionálního šovinismu, tedy z ideologie, která by jí měla být programově cizí. Jenže ve chvílích zostřeného nacionálního vypětí (ať už je skutečné, nebo umělé) se mnohé nevyrovnané povahy obracejí ke komunistům - asi také proto, že v jednou již vyhrocené situaci neustupují, nýbrž využívají jí. Ke svému prospěchu, pochopitelně.

Jinak je tomu v době, která není naplněna mimořádným vnitropolitickým napětím. Tehdy vystupuje do popředí ohavná tradice této strany, tradice, které se nedokázala zříct. Že je tomu tak, o tom svědčí porovnání s ostatními středoevropskými krajně levicovými či komunistickými stranami. V Polsku a Maďarsku mohli komunisté (krajní levice) navázat na určité rysy liberálnosti a odporu k imperiálnímu chování Sovětského svazu. Proti tomu v Československu a v NDR mohly komunistické strany navázat leda tak na vnitřní autoritářství a intoleranci, jimiž vedly stát od deseti k pěti, a na okolnost, že byly opěrnými sloupy Kremlu pro jeho ovládání střední Evropy. Tato tradice letos přivedla německé komunisty k totálnímu volebnímu krachu, kdežto naše komunisty zachránilo v jarních volbách zejména supranacionalistické tažení, vymyšlené samotným panem profesorem.

Poučena těmito výsledky ODS rychle zanechala halasného nacionalistického běsnění. ČSSD se nepoučila, naopak. A výsledky jsou tu - volební a chabé. Avšak pro budoucnost to znamená dost málo. Pokud se můžeme setkat s antikomunismem velkých stran, je přece zcela verbální a nebýt nevraživosti občanského prostředí, dávno by komunisté prorůstali se sociální demokracií v "moderní" levici. Tomu ostatně lze těžko zabránit.

Ceterum autem censeo…: Komunistická strana si mohla dovolit ponechat svou obludnou tradici a mnohé další předlistopadové nelichotivé atributy v důsledku toho, jak se k ní v sametovém převratu a bezprostředně po něm chovaly občanské strany, tehdy vlastně Občanské fórum. Jestliže se s ní mohlo spojit Občanské fórum a prezident mohl mít za hlavního poradce Mariána Čalfu, proč by se dnes nemohla s komunisty pospojovat levice? Takže bude užitečné dávat si pozor na antikomunistická vyjádření sociálně demokratických předáků.

Závěrem ještě připomeňme, že vládní strany všeobecným posunem - jak o tom svědčí hlavně propad lidovců, publikum příliš nenadchlo. Lidovcům bylo - tak jak to odpovídá tradicím této falešné křesťansko demokratické strany - všechno jedno, hlavně když byli ve vládě. Tentokrát k jejich posunu doleva nebyli voliči shovívaví. A jelikož jim z velkých stran zbývali kromě komunistů jen sociální demokraté a ODS (o Unii svobody raději nehovořím), není divu, že dali tolik hlasů nezávislým kandidátům.

Také se vlastně nikdo nediví…

EM