ARCHIV

"otevřeno"

Bezohlednost řidičů

17. října se v Praze srazilo či nějak jinak pošramotilo 7 tramvají. Tím se tento den stal jakýmsi pražským rekordmanem v počtu sražených tramvají. Samozřejmě že nelze obviňovat řidiče tramvají, když víme, jak se mezi městskými tramvajemi a autobusy proplétají auta. Jejich řidiči jsou v některých případech vysloveně bezohlední. Jenomže "vina" za udivující počet dopravních nehod není pouze v bezohlednosti řidičů.

Za normálních okolností je jízda autem v Praze často nemilým dobrodružstvím. Určité ulice v centru jsou tak úzké, že jízda v nich není bez rizik; mohu jmenovat Vlašskou (je tu ke všemu německé vyslanectví a nemocnice) nebo uzounkou Jilskou přímo ve středu města, kde mohou auta jezdit oběma směry. To, že se autoprovoz v městě ponechává v takovém stavu, je projev malé schopnosti nynějšího zastupitelstva. Oč jiného by mělo především dbát než o bezpečnost občanů - a kdo by se chtěl o stavu bezpečnosti v Jilské ulici něco dozvědět, ať tam hlavně nechodí; snadno by mohl přijít k úrazu.

To je ale ještě pořád řeč o "normálních" okolnostech, kdy velká část cestujících používá služeb metra. To je teď už dva měsíce mimo provoz a magistrát spolu s Dopravním podnikem musel učinit opatření, jimiž aspoň nouzově nahradil chybějící podzemní dopravu. Především zavedl náhradní tramvajové a autobusové linky a vymezil určité zóny, které jsou zapovězeny soukromé dopravě. Nemohl ovšem odejmout občanům jejich dopravní prostředky, a tak během několika týdnů zavládl v Praze onen neustálý dopravní kolaps, který zažíváme.

Řekneme-li ovšem, že občanům nelze odejmout jejich dopravní prostředky, postihujeme tím jen část skutečnosti. V tak mimořádné situaci po povodních, jakou máme, udělaly orgány odpovědné za dopravu ve městě nepoměrně méně, než bylo v jejich moci. Mohly a měly ještě víc posílit městskou dopravu a zapovědět osobní dopravu jak v centru, tak v některých dalších angažovaných zónách. Mimořádnost situace k tomu přímo vybízela a navíc poskytovala dosti argumentů pro uklidnění vášní, které by vzbudilo takové rozhodnutí. Obyvatelé i návštěvníci našeho hlavního města se mohli po Praze pohybovat mnohem rychleji a mnohem bezpečněji.

To se týká mimořádné situace. To neznamená, že by při běžném provozu pražský magistrát neměl bedlivě vážit kompromis mezi potřebami dopravy a bezpečnosti. Ani v komunální politice nevede bezbřehý populismus (řidiči nemají omezení rádi) k ničemu dobrému. Teď, v mimořádné situaci jsme se o tom mohli přesvědčit.

EM